Facír - občasník studentů ČLA Trutnov

Projekt Comenius – Francie 09

facir — Mon, 06 Apr 2009 14:52:07 +0000

Program Comenius

Již na začátku tohoto školního roku nám bylo oznámeno že jsme jako třída byli vybráni pro výměnný pobyt v rámci programu Comenius. Našimi partnerskými školami se staly školy z Finska a Francie. Byli jsme rozděleni do dvou skupin, přičemž si Francouzi vybírali Čechy z jedné skupiny a Češi z té druhé si vybírali Finy. Našimi úkoly v rámci tohoto programu byly:
1. – sběr fotek z třídních akcí
2. – Sběr fotek čehokoliv ze dřeva ( Stavby, věci denní potřeby, sochy atd.)
3. – vytvořit česko-anglický videoslovník
4. – vytvořit krátkou prezentaci o naší škole a životu na ní

Sběr fotek měl na starosti spolužák a spoluredaktor Jan Nejedlý, který tento úkol vzal velmi zodpovědně a máme již nasbíráno přes sto fotek.
Videoslovník měla na starosti finská skupina a poradila si s ním velmi dobře. Slovník byl srozumitelně namluven a bylo ukázáno že nejsme takoví lemplové jak se zdá.
Prezentaci máme na starosti my a budeme ji tvořit v nejbližší době.
Také jsme byli navštíveni partnery z Finska, ale toho jsem se nijak nezúčastňoval neboť jsem z francouzské skupiny. Vím jenom to že mají v lásce české pivo a že se jim zde líbilo.
Toť vše s pozdravem redaktor časopisu Facír

Filip Šašek

Čekaná

facir — Mon, 06 Apr 2009 14:03:40 +0000

Všude kolem je tma, sedím na posedu ani nedutám. Dnes sem se po dlouhé době opět odvážil na čekanou. Jsem tu sám a zaobírám se svými myšlenkami. Doposud jsem nic neviděl, žádná zvěř, ba ani sova tu neproletěla jako obvykle. Po dvou hodinách se konečně něco ukázalo. Byla to liška, která se jen prosmýkla křovím. Než jsem uchopil flintu, byla ihned pryč. Povzdechl jsem si: „Dnes to asi lepší nebude“. Přesto jsem ještě setrval, což se mi vyplatilo. Na louce, která se rozprostírala přede mnou se objevila silueta zvířete v které jsem poznal srnce. Avšak místo pušky jsem sáhl po dalekohledu, dalo by se říct, že po úmorném čekání mě opustila lovecká vášeň. S velikou chutí jsem si zvíře prohlížel. Srnec stál klidně, díky tomu jsem tedy usoudil, že o mě neví. Tuto idylickou chvilku přerušil výstřel. Hrozně jsem se polekal, dokonce mi dalekohled vypadl z ruky a dopadl na dřevěnou podlahu posedu. Když jsem se vzpamatoval srnec byl samozřejmě pryč. Výstřel zazněl z druhé strany paseky, kde byl nedávno postaven nový posed, zřejmě tam seděl nějaký myslivec. Srnce však netrefil a právem mohl sám sobě nadávat na nepřesnou mušku. Vlastně jsem se mu v duchu smál, přesto kdybych střílel já, dopadlo by to stejně a on by se teď smál mě. Nahmatal jsem dalekohled, vzal pušku a vydal se domů. „Pro dnešek by to snad stačilo“!

Beran Tomáš

Exkurze 2.B Praha

facir — Fri, 27 Mar 2009 11:00:24 +0000

Dne 11.března se uskutečnila dlouho očekávaná exkurze do našeho hlavního města, odjezd od školy byl v deset hodin . Jeli s námi profesorky Matějková, Fibikarová , Kopecká a náš třídní profesor pan Spíchal. Před odjezdem jsme měli ještě školu , pár nadšenců jelo v uniformě , zbytek jel v civilním oblečení. Cesta trvala cca 3 hodiny, byla bez problémů až na malou výjimku, téměř u našeho cíle, jsme měli problém s tím , že se autobus nemohl vyškrábat do kopce kousek od Hradčan, ale dopadlo to na štěstí dobře, pár z nás si myslelo že se bude tlačit, ale to byl jen žert.
Vystoupily jsme na Hradčanech a pokračovali v předem připraveném pláně: navštívit Chrám sv. Víta , Karlův most a divadlo Na Fidlovačce měli jsme jít na představení A je to v pytli! Paní profesorka Kopecká si pro nás připravila něco z historie Prahy, dozvěděli jsme se plno zajímavých věcí. Měli jsme asi tří hodinový rozchod, při kterém jsme se rozdělili do malých skupinek, které prošly další historická místa v Praze poté jsme měli sraz na Václavském náměstí v půl sedmý kam dorazili všichni, tak jsme mohli vyrazit do divadla.
V divadle jsme byli včas, divadlo začínalo v půl osmý, měli jsme asi půl hodinky do začátku představení, většina lidí si myslela, že to bude vážné divadlo, ale byla to vynikající komedie v hlavní roli s Petrem Rychlým.
Šlo tam o to, že si chtěli adoptovat dítě a zamotalo se to tak, že se na konci dozvěděli, že je jeho manželka těhotná.
Divadlo skončilo asi ve čtvrt na jedenáct a byla mezi tím přestávka 15 minut.
Zpět jsme vyrazili asi v 10:45 a byli jsme v Trutnově v jednu hodinu ráno, přišli jsme na internát a všichni spali během půl hodiny.

Šimáně Přemysl

Čtvrteční večer patřil tancovačce

facir — Fri, 27 Mar 2009 10:59:11 +0000

Ve čtvrtek 22. ledna se v hostinci a hotelovém zařízení Lovecká Mumlava uskutečnila diskotéka určená studentům prvních ročníků SŠ a SOU účastnících se v Harrachově lyžařských kurzů. Zábavné povyražení bylo zahájeno v 19 hodin.
Výběr hudby byl poněkud ovlivněn tím, že byl prováděn členy tzv. RHSKPP sdružení (rovnokšilťácké hnutí s kalhotami pod půlkami), takže se vzduchem neslo hlasité hip hip, občas střídané zvučným hop hop. Celkem příjemnou změnu pro straníky ČLA Bylo tuc tuc vysílané spocenými PPVHMM (plešatými poděsi s velkou hlavou, ale malým mozkem).
„Je to vaše diskotéka, tak se pojďte bavit vy blbky!“ upozornila lesáky blondýna nevýrazné povahy, ale nikdo se nezvedl. „Na tohle já tančit nebudu!“ prohlásil odhodlanec František Drábek (16) a kdo ho slyšel, přikyvoval.
Okolo desáté hodiny večerní však na místo dorazila zvlášní skupina HZ (hare zelí), kterým rytmus hiptuchoptuc náramně sedl. Svými silnými hlodáky počali do rytmu hlasitě křupat zelí, prskajíc jeho kousky na zem, stěny, tanečníky i zrcadlovou kouli. To už někteří příslušníci ČLA tancovali, snažíce se chabě napodobit RHSKPP a PPVHMM. RHSKPP narážku asi po půl hodině pochopili. Zazněly písně skupiny Kabát a RHSKPPákům i PPVHMMákům se poskytl pohled na rockově naladěné ČLÁky, kteří se nakupili na plochu zhruba 4m2 a skandujíce skákali. „Je to supééééér!“ vykřikl někdo (15 – 17 let).
I zadané páry si přišly na své. Jožo Ráž jim zapěl píseň Ty jsi přeca voda a mnozí teskně otírali slzy dojetí. Blížila se jedenáctá hodina, která zvěstovala konec hopsandy. Někteří „podpůlčíci“ smekli kšiltovky téměř vzrostlé do jejich kštic. Společnost se tiše rozešla, skupiny se od sebe odloučily jako olej od vody, aniž by znaly svá jména a telefonní čísla či maily. Byl konec, všichni šli spát.
Celou věc ukončil opět student Drábek větou: „Nevím, proč někteří lidé nevědí, že kalhoty patří na zadek!“ Rozjaření HZ si ještě zapěli nápěvek jejich hymny: Hare zelí, hare zelí, zelí, zelí, hlávka, hlávka; a potom usínali s uvolněným úsměvem na tváři…

Matěj Pudil

Sportovní kurz 1.B

facir — Mon, 16 Mar 2009 17:06:32 +0000

Dne 17.1.2009 v pátek naše třída vyrazila na lyžařský výcvik. Nechtěl jsem to psát? ale možná se najde nějaký neználek, kterému nedojde to, že se tam běžkovalo. Přijeli jsme do Harrachova na chatu jménem Lovecká Mumlava. Hned první den jsme vyrazili na běžky. Mě neomylně zařadili do třetího družstva, které vedl p. prof. Jiřišta. Kromě několika nových pro mne neznámých způsobů běžkování jsme se parádně naučili strkat hlavu do sněhu, v čemž nejvíc vynikala Zuzka. Nikdo se jí nemohl vyrovnat ani v případě, že měl hlubší závěj Večeře mi velmi chutnala, jen si nemohu vzpomenout co ten večer bylo k jídlu. V sedm večer se celá naše ochranářská skupina se sešla a jako obvykle, každý večer byla nějaká přednáška (tu si bohužel také nepamatuji, i když se mi velmi líbila). Další dny jsem měl na běžkách vosk, se kterým byly v mém případě problémy, jelikož se mi na skluznice leply tuny sněhu. A tak se mi stalo, že část odpoledne jsem na běžkách neběžkoval jak by se u běžkování předpokládalo, ale doslova běžel a bylo dost zajímavé se dřevem na nohách. Pak mi to z kopce chvíli klouzalo a já jel směrem dolů, teda pohyboval se směrem dolů,protože jsem z toho byl tak na větvi, že o několik pádů či přemetů a málem snad i nějaké to salto nebyla nouze. Takže jsem se rozsekal, rozmlátil, rozšlehal a Bůh ví co ještě, ale to už jsem byl dole. Další den se jelo na Voseckou boudu a kromě menší nehody, kterou někdo překopal až na smrťáka, se nic zajímavého nestalo. Z velmi poučného úterka si toho moc nepomatuji, jen vím, že byl odpočinkový den.Ale večer byl sněžný fotbal, ale jen co jsem začal hrát, mi bylo jasné, že název rugby na sněhu by byl lepší název, poněvadž většinu zápasu dřeli všichni na hromadě. Přesto nebylo o zábavu nouzi. V jednu chvíli jsem si myslel že mi něco je, jelikož se mi špatně vstávalo-bylo to však tím, že mi spolužák Franta skočil na záda. Po zápase přijel p. prof. Jiřišta a mi ho vyváleli ve sněhu. P. prof. Nývlt se tomu smál, ale ne dlouho, poněvadž se kopal ve sněhu také. Celý výcvik byl zakončen diskotékou, kterou si několik neznámých členů zpestřilo tím, že si vzali zelí pojídali ho během tance. Na zpáteční cestě jsme rádi vzpomínali, čím vším jsou dnes lidi ochotni si čistit zuby.

Navrátil

Lovy V Bažanticích

facir — Fri, 06 Feb 2009 06:08:07 +0000

Lovy V Bažanticích
Zasláno Únor 6, 2009 od facir
Spolu s začátkem podzimu začínají i hony. A to ať už ty na kachny zajíce, vysokou zvěř, divoká prasata a samozřejmě i škodnou. Je to období pro každého myslivce z celého roku nejproduktivnější. Uspořádat hon a sezvat hosty není věc jednoduchá. Už jen vybrat vhodné datum, zařídit dopravu ulovené zvěře , zajistit honce a samozřejmě občerstvení a obsluhu.
Lovci pak celý den stráví v počasí i nepočasí v terénu. Ovšem za zážitek a radost z lovu to stojí. Ráno hned po příjezdu se všichni přivítají, dají si kafe, snídani a poté se zahájí hon. Všichni účastníci honu se seřadí u zatím prázdného výřadu, vedoucí honu jim řekne co se loví a popřeje jim LOVU ZDAR, trubači odtroubí a už se jde do leče. Lovci se rozmístí do bezpečných pozic. Na signál začnou honci procházet terén a vyhánět bažanty. Takovýchto lečí bývá okolo 4-8 podle počtu zvěře a velikosti bažantnice. Jsou přerušeny přestávkou na jídlo. Není nic lepšího než když zmrzlí přijdete do tepla a vypijete sklenku grogu a misku s gulášem. Tomuto pocitu se může vyrovnat snad jen váš výstřel po letícím bažantovi. Ta chvíle kdy mezi dvěma tepy srdce zmáčknete spoušť pušky a z hlavně vyletí smrtící smršť, kterou navždy přestřelíte nit života. Být pánem nad životy, i když tak malými a zdánlivě bezvýznamných tvorů vyžaduje velkou svědomitost.
Ne každý se proto může honů účastnit. Je zde stále riziko přílišné riziko vášně, která může ovládnout kohokoliv, který poté nedodrží pravidla a může dojít k postřelení člověka.
Hon se zakončuje výřadem, kde se zvěř vyrovná do řad a vzdá se jí patřičná čest. Nebývá vždy pravidlem, ale často je po výřadu poslední leč kdy se myslivci sejdou v hospodě, popíjejí spolu a baví ostatní nezapomenutelnými historkami.

Hejduková Alžběta

Historie lovu

facir — Fri, 06 Feb 2009 06:06:20 +0000

Název „lovec“ se objevuje již v 11. století. Panovníka obklopovala pro jejich pobyt na loveckých výpravách se v rozsáhlých lesích stavěly lovecké hrádky např. Křivoklát (zmiňovaný již v roce 1109), Jivno, Zbečno, Jenčov, Týřov, Počáply-Králův dvůr, Nový Hrad u Kunratic (1411-1412). Lovecký personál je usídlován v tzv. účelových obcích (Loveč, Lovčice, Psáry, Ohaře, Sokolníky aj.), kde žije družinným životem. Lovecké roboty poddaných jsou známy již ve 12. století.
V usnesení Českého sněmu z roku 1573 se uvádí, že právo lovu souvisí s vlastnictvím pozemků (panovník, šlechta, kláštery, královská městapočetná lovecká družina,). Usnesení však obsahuje i nařízení o ochraně zvěře, což znamená počátek myslivosti u nás. I řada dalších usnesení Českého sněmu se zabývá chovatelskými hledisky.
Po bílé hoře (1620) je česká šlechta potlačována, přicházejí cizí rody. Lov se stává záležitostí společenské reprezentace. Od 16. století se rozvíjejí palné zbraně, koncem 17. století se objevují lovecké ručnice.
Císař Ferdinand III. (1637-1657) vydává roku 1641 ustanovení o lovu pro Čechy, ve kterém se uvádí, že myslivost je kratochvílí šlechtickou“, poddaní jsou při lovech povinni robotami. Znamená to utužení robotných povinností poddaných, znamená to však také rozmach pytláctví (ze msty, pro obživu, z lovecké vášně). Vydávají se různé patenty proti pytláctví, např. císaře Karla VI. (1711-1740) z roku 1732. Vzdělávání potřebného personálu (myslivců) se děje zpravidla tříletou výuční dobou u zkušeného myslivce (učebního pána), zakončené slavnostním „přijetím v počet myslivců“ a předáním výučního listu, tesáku a lovecké trubky.
Císař Josef II. (1780-1790) vydává v roce 1781 patent o zrušení nevolnictví a v roce 1786 řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který uvolňuje poddaným v robotách, upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor, atd. Vzhledem k nedostatku bezplatné pracovní síly nastává odklon od chovů velké zvěře a zintenzivnění chovů drobné zvěře; s tím souvisí i rozvoj brokové střelby. Snižují se stavy jelení zvěře a přibývá zvěře srnčí.
Začátkem 19. století nastává největší rozvoj bažantnictví, importují se nové druhy ba-žantů, muflon a jelenec viržinský, koncem století jeleni sika, rozšiřuje se chov kamzíků. S rozvojem brokové střelby se proslavuje české puškařství. Myslivost se podřizuje lesnímu hospodářství. V roce 1905 je vysazena na Dobříšsku ondatra.
V revolučním roce 1848 bylo zrušeno poddanství. Císař František Josef I. (1848-1916) vydává v Olomouci dne 7. března 1849 říšský zákon o myslivosti č. 154; bylo zrušeno dominikální výsadní lovecké právo a právo myslivosti bylo spojeno s vlastnictvím půdy.
Odborným spolkem, který sdružoval jak lesníky či myslivce z povolání tak i myslivce ze záliby byla v roce 1869 založená „Pražská lesnická jednota Hubertus“. V roce 1883 vznikl „Spolek honební a ochrany zvěře.
Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven „Československý lo-vecký a kynologický říšský svaz“. V roce 1923 je založena jednotná myslivecká organizace – Československá myslivecká jednota.
Po osvobození v roce 1945 vychází zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. (s platností od 1.1.1948). Pro celé území republiky je právo myslivosti sjednoceno. Zákon prosazuje ne-jen aspekt hospodářský, ale i kulturní. Právo myslivosti je nadále vázáno na vlastnictví ho-nebního pozemku.
V důsledku politických událostí z roku 1948 byly od roku 1951 vyloučeni z pronájmu honiteb jednotlivci, uzavírat nájemní smlouvy mohly jenom tzv. lidové myslivecké společnosti.
V roce 1962 byl vydán – pro celé území tehdejší republiky – nový zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb., který odloučil výkon práva myslivosti od vlastnictví honebních pozemků. Právo myslivosti příslušelo organizacím – státním lesům, státním statkům, jednotným zemědělským družstvům -, které ho mohly či musely za úplatu postoupit uživatelům, a sice pouze mysliveckým sdružením. Nejmenší výměna honitby byla stanovena na 500 ha
Odborným spolkem, který sdružoval jak lesníky či myslivce z povolání tak i myslivce ze záliby byla v roce 1869 založená „Pražská lesnická jednota Hubertus“. V roce 1883 vznikl „Spolek honební a ochrany zvěře.
Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven „Československý lo-vecký a kynologický říšský svaz“.
Mezinárodní spolupráce v myslivosti byla již za první republiky. ČSR patřila k zakládajícím členům Mezinárodní lovecké rady – C.I.C., která byla založena v roce 1928 a oficiálně zahájila svou činnost v roce 1930.
V roce 1961 se ČSMJ sloučila se slovenským Sväzom poĺovných ochranných združení, název centrální organizace byl změněn na Československý myslivecký svaz (ČSMS).
V důsledku federalizace státu v roce 1969 byla ukončena činnost ČSMS a ustaven Český myslivecký svaz (ČMS). V roce 1970 byl ustaven Federální výbor mysliveckých svazů v ČSSR (FV MS), jako společný koordinační a poradní orgán Českého mysliveckého svazu a slovenského poĺovnického zväzu. Podle nového zákona o myslivosti č. 270/92 Sb. se ČMS stal organizací s členstvím myslivců zcela dobrovolným a byl zbaven spoluúčasti na řízení myslivosti. Myslivecká sdružení se podle zákona o sdružování občanů č. 83/1990 Sb. stala samostatnými právnímu subjekty.
V roce 1992 byl název Český myslivecký svaz změněn na Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ). Předsedou byl zvolen Prof.ing. Josef Hromas,Csc., který tuto funkci zastává dodnes.
Česká republika je členem Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře CIC. Zastoupením ČR je pověřena ČMMJ. Od roku 1995 je ČMMJ také členem Federace mysliveckých organizací Evropské unie – F.A.C.E. .

Havrda Radek

Lyžarský kurz 1.A

facir — Fri, 06 Feb 2009 06:05:05 +0000

Tak na ten týden opravdu nikdy nezapomenu!To bylo první, co jsem si pomyslel když jsem dorazil domů.Všechno to začalo v sobotu 10 ledna.Nastoupili jsme do autobusu a s dobrou náladou vyrazili směr Harrachov.Jak jsem už zmínil tak jsme byli veselí-každý úsměv od ucha k uchu, ale to se mělo brzy změnit.Když autobus zastavil před budovou, která se měla stát naším domovem, vyvalili jsme se ven a první co bylo řečeno: „To je ale zima!“.Ani jsme se nenadáli a už jsme stáli venku před budovou připraveni na první „výlet“.Jelikož dobrá nálada nás dosud neopustila probíhala cesta celkem dobře.A potom už jen na přednášku, která nám přiblížila Ameriku.Do postele se nám moc nechtělo-samozřejmě proč, jelikož večer začínala největší zábava.Přeci jenom nás únava zmohla a na chodbě se rozhostilo ticho.
Ráno bylo pro většinu z nás velice kruté.No, pokusím se to co nejvíce přiblížit: Spokojeně pochrupujete, všude ticho a najednou sebou trhnete, protože budovou se rozlehnou zvuky lesnic, které opravdu nebyly z těch tichých.Pak se rozlétnou dveře a jeden z profesorů nás žene na ranní rozcvičku-abych byl upřímný, tak to byla moje smrt.Doufám, že spolužáci na tom byli podobně.Hned po rozcvičce následovala snídaně, která byla opravdu tím nejlepším vstupem do dne.Opravdu výbornou stravu jsme tam měli, každý den jsme navštěvovali vedlejší hotel a tam měli kuchyni-opravdu všechna čest!Dopoledne následoval ještě běžecký výcvik, pak polehčující a energii dobíjející polední klid a znovu běžecký výcvik.Večer jsme zakončovali přednáškou a potom různými „blbostmi“ na chatě.Za zmínku stojí např. nahá míle chlapců(samozřejmě) a vyprávění pohádek.
Další dny plynuli neobvykle rychle.Nechci Vás zdržovat podrobnostmi a zmíním už jen pár věcí.Ve středu jsme navštívili muzeum s mysliveckou tematikou, které se nazývá Šindelka a hned po rychlém přesunu přes město jsme si prohlédli harrachovské sklárny.Oproti pohodové středě byl čtvrtek náročný, plán: celodenní výlet.Když jsme se přes úmorný výstup dostali až na vrcholky Krkonoš zaskočila nás mlha.Mlha se nám velice líbila, protože nic jiného vidět nebylo.Večerní diskotéka nám vrátila sílu, takže jsme mohli ráno vyrazit na závodní klání.Zvítězil Honza Bulva a za dívky Alča Dobrá.Já byl samozřejmě kousek v závěsu, takže jsem dorazil o nepatrnou chvíli později…
Uteklo to jako voda, ještě vzpomínám jak jsme čekali na autobus(který se mírně opozdil).A pak už domů.Tento týden nám hodně dal, myslím, že každý z nás bude vzpomínat(doufám, že dobrém).Uf, tak to bude snad vše, takže na konec ještě heslo našeho kurzu: „Beta navždy!“

Beran Tomáš

Maturitní ples

facir — Mon, 02 Feb 2009 15:21:24 +0000

Dne 23. ledna 2009 se v Jánských lázních na kolonádě uskutečnil maturitní ples ročníků 4.A a 4.B České lesnické akademie Trutnov.
3.A práci pořadatelů maturitního plesu zvládla skvěle. Jediné co se dá vytknout je opoždění programu o 10 minut, což je vcelku zanedbatelné.
Oficiálně maturitní pes začal v osm hodin večer, ale jeho příprava zabrala i několik dní dopředu. Čtvrté ročníky byly v sále už kolem půl sedmé a cvičily svůj slavnostní nástup na šerpování pod pokyny pana profesora Milana Jiřišty.
Před osmou hodinou se v sále sešlo až 250 lidí, což bylo na kapacitu sálu příliš. V osm hodin zahájily trubači ples a začala taneční zábava pod vedením kapely BLUE-BAND. Patnáct minut po zahájení proběhla na tanečním parketě ukázka latinsko-amerických tanců a poté pokračovala taneční zábava, která byla o půl hodiny později narušena ukázkou Rock n´ rollu. Ve čtvr na deset přišla nařadu slavnostní část večera a to šerpování maturantů. Podle tréninku a hudby linoucí se z reproduktorů začali maturanti nastupovat na parket. Nejdříve byly šerpováni maturanti a poté přišli na řadu třídní profesoři a nakonec ředitel školy. Po šerpování pronesl ředitel školy a třídní profesoři krátký přípitek a na řadu přišlo taneční sólo pro maturanty.
Po této slavnostnější části již probíhala pouze taneční zábava, která byla o půlnoci narušena tombolou, kde se losovalo o hodnotné ceny a nakonec proběhla dražba. Poté opět následovala taneční zábava až do dvou hodin ráno, kdy byl maturitní ples ukončen.

Křižovič Tomáš, Nejedlý Jan

Myslivci za války roku 1866

facir — Mon, 02 Feb 2009 11:12:43 +0000

Před vypuknutím války existovalo 32 praporů polních myslivců. Každý prapor se skládal ze 6 setnin a depotního detašementu. Plánovaný válečný stav praporu byl 27 důstojníků, 1.080 mužů, 33 koní a 9 vozů.
V souvislosti s uváděním armády na válečný stav byly u polních myslivců depotní detašementy doplněny na depotní setniny. Dále byly k 7.5.1866 postaveny 2. depotní setniny. Z těchto pak byly 29.5.1866 vytvořeny kombinované myslivecké prapory č. 33 až 37. Prapory č. 33, 34 35 byly shromážděny ve Vídni, č. 36 37 ve Veroně. Do kombinovaných praporů nebyly zařazeny pouze 2. depotní setniny praporů č. 23 28. Setniny nově vytvořených praporů byly značeny dvojím způsobem, jednak průběžnými čísly 1 až 6 v rámci kombinovaného praporu, a dále původním číslem kmenového praporu (ve tvaru zlomku). Např. jako 4. setnina k 37. praporu byla přidělena 2. depotní setnina 10. praporu. Oficiální označení pak bylo K.k. 37. Feld-Jäger-Bataillon – 4/10 Compagnie. Kombinované myslivecké prapory byly částí provizorních formací, stavěných na dobu války.
Za války bylo 28 polních mysliveckých praporů začleněno do Severní armády. Z 29 pěších brigád této armády mělo 26 brigád ve své sestavě po 1 mysliveckém praporu, pouze brigáda Procházka (3. sbor) měla 2 myslivecké prapory (č. 33 a34), zatímco brigády Rothkirch (8. sbor) a Wimpffen (10. sbor) byly bez mysliveckých praporů. K Jižní armádě bylo přiděleno 8 polních mysliveckých praporů a 1 prapor byl začleněn do brigády Hahn, tvořící součást spolkové německé armády.
1. depotní setniny 30 praporů (č. 1 až 7, 9 až 25 27 až 32) zůstaly za války v těch zemích, z nichž byly příslušné prapory doplňovány. Pouze u benátských praporů č. 8 26 byly tyto setniny přesunuty z Benátska do Štýrska. Dále 1. depotní setniny praporů č. 23 28 byly spojeny se svými 2. depotními setninami (které jako jediné nebyly zařazeny do kombinovaných praporů) a spolu s nimi tvořily garnizonní diviziony v Sedmihradsku. Konečně pak následkem pruské invaze byly v červnu 1866 přesunuty 1. depotní setniny českých a moravských praporů do Uher, kde zůstaly až do konce války.
Pluk tyrolských myslivců před válkou sestával ze 6 praporů (po 6 setninách) a depotního praporního kádru. Ten byl v roce 1866 doplněn na 7. prapor a vedle toho byl zřízen nový depotní prapor.
Myslivecká uniforma pocházela z roku 1861. Štikově šedý kabát měl přeložený límec, ale stejně jako u předchozího modelu byl zcela potažen trávově zeleným egalizačním suknem. Šarže měly na límci přišito hodnostní označení (systém z roku 1849, resp. 1857).11 Rukávové výložky byly stejné jako předtím, ale kabát měl jen jednu řadu knoflíků. Ty byly i nadále žluté, u tyrolského pluku hladké, u polních myslivců opatřené arabskými čísly praporů.12 Kalhoty štikově šedé barvy byly opatřeny paspulkou (u důstojníků širším lampasem) v trávově zelené barvě. Pantalony se v poli zastrkávaly do nízkých kamaší. Klobouky byly v roce 1863 vyměněny jinými, poněkud nižšími. Na levé straně klobouku byl připevněn mosazný odznak ve tvaru lesního rohu, u polních myslivců doplněný číslem praporu, u tyrolských myslivců tyrolskou orlicí. Dále zde byl upevněn chochol z černého kohoutího peří. Kolem klobouku byla ovinuta šňůra, u mužstva zelená, u důstojníků zlato-černá. Jako polní výstroj byly předepsány pláště, které se v létě nosily na košili. U poddůstojníků tak nebylo zřetelné hodnostní označení, protože hvězdy se na límcových výložkách plášťů nenosily. Důstojníci nosili kabáty pod rozepnutými plášti, na kabátech (pod pláštěm) pak byla polní přepáska, nošená u myslivců (podobně jako u pěchoty) nyní šikmo přes prsa, přes pravé rameno k levému boku. Řemení pro mužstvo bylo černé.
Výzbroj myslivců tvořil perkusní štuc systém Lorenz (ráže13,9mm) a to buď starší vzor 1854 (se železnou hlavní), nebo novější vzor 1862 (s ocelovou hlavní). K oběma typům náležel sečný bajonet. Délka pušky bez bodáku byla 109,6cm s bodákem 170cm,váha 4 k. Krátce před válkou bylo nařízeno vyvrtat v předpažbí štuců otvor pro nabiják, který se nosil zasunutý vedle bodákové pochvy a protože k ní nebyl dole připevněn, překážel při rychlejších pohybech. Tato úprava byla provedena jen u některých praporů.
Výzbrojí důstojníků byla pěchotní šavle vzor 1861 s jednoduchým páskovým esovitě prohnutým košem, přecházejícím v souměrný záštitný list. Šavle se vyráběly s různou délkou čepele (79 až 86 cm). Důstojníci na šavlích nosili zlaté portepé. Palné zbraně důstojníci normovány neměli a museli si je opatřovat na vlastní náklady. Prvé nařízení v tomto smyslu pochází z roku 1798, ale až v roce 1809 se začaly vyrábět pistole pro důstojníky, které ovšem nebyly obligátní, takže se důstojníci i nadále vyzbrojovali podle vlastního uvážení. Pro období války 1866 připadá v úvahu pistole pro jízdu vzor 1862 (ráže13,9mm)Lorenzova systému. Někteří důstojníci dávali přednost revolverům, v té době byl dosti rozšířen pětiranný perkusní revolver systém Scheinigg/Gasser (ráže13,9 mm).

Radek Havrda