Všimli jste si někdy, jak opadává listí ze stromů? To je tak. Skončí léto a s ním i slunné dny, bzučícími včelami, vůní květin i jahodových koktejlů popíjených u rybníků. Podzim je jiný. Ochladí se, po loukách se líně převalují mlhy, pole jsou jako čerstvě sestříhaná hlava malého chlapečka. Plody dozrávají a dům provoní kouzelná vůně domácích koláčů. Ale to nejkrásnější, co mám na podzimu nejradši, jsou listy. Z jednotvárných lesů je náhle pestrá paleta barev matičky Gáji. Mám u nás doma jeden takový oblíbený javor, který předem vycítí, že je podzim za dveřmi. V době kdy si ostatní stromy začínají teprve uvědomovat: „měly bychom shodit zimní šat,“ tento strom je do půlky nahý a pod ním leží rudá, útulná peřina z listů. Když pozoruji stromy, jak nejdřív přebarví konce horních větví, vrchol koruny a poté potupně od vršku ke spodu všechny větve. Mezitím shodí první listy. Tohle je můj svět, který mi nikdy nic nevezme. A kdyby přetrvá ve vzpomínkách. Procházet se mezi stromy, čekat až zafouká vítr, chytat listy snášející se k zemi nebo jen tak pozorovat jejich krouživý tanec, jako by kroužily v zásnubním tanci s maličkými vílami, ukládajícími je ke spánku. V tuto dobu bývají dni mlhavé, ale stále častěji jasnější a noci hvězdné. V tuto dobu ten, kdo se vrací pozdě večer je rád že si může ohřát prokřehlé ruce u krbu a zalézt do peřin. A ráno, zabloudí-li pohled z okna je louka pokrytá stříbrem, blyštícím se v mladém světle. To je čas kdy podzim končí. Na jeho místo se nenápadně ale jistě vkrádá zima.
Sepsala: Alžběta Hejduková
Vloženo do: Vlastní tvorba | Spojeno tagy: hejduková, Podzim, list
