Naše putování začíná 5.6.2007 a končí 17.6.2007. A jak to probíhalo? Po dopoledním vyučování začíná obrovský shon, aby všichni účastníci zájezdu naložili svá zavazadla co nejrychleji, pohodlně usedli do autobusu a konečně se mohlo vyrazit. Zdlouhavou cestu popisovat nebudu, myslím, že všichni byli opravdu převelice šťastní, když mohli z autobusu alespoň na chvíli vystoupit a projít se. Konečně jsme dorazili do Pisy, kde jsme se podívali na šikmou věž – název o ní prozradí naprosto vše. Tento architektonický skvost je krásný a opravdu dosti šikmý.
Naše cesta vede do Livorna, kde nasedáme na trajekt a necháme se převézt přes širé moře do Bastie, přístavního města Korsiky. Na trajektu mnoho z nás odpočívalo v lehátku anebo vyjeveně sledovalo tu nádheru kolem. Konečně se před námi zjevila pevnina, ke které jsme se nezadržitelně blížili. Jsme v Bastii, avšak zde se nezastavujeme, čeká nás kemp v Saint Florent, a tak vyrážíme dál. Cestou do kempu nám pan profesor Drobný vypráví o Korsice, např. že borovice zde najdeme i ve výšce 1800 m. n. m., vysvětlil nám, že v zálivech můžeme narazit na brakickou vodu a také že muflon původně pochází z tohoto ostrova.
Ani jsme se nenadáli a byli jsme v kempu. Teď už jen postavit stany, ubytovat se, uvařit si něco k jídlu na plynovém vařiči a samozřejmě užít si moře a projít se po nedalekém městečku. Domluva s místními je docela zajímavá, naučili jsme se francouzské pozdravy a dále využíváme našich znalostí angličtiny. V kempu plném eukalyptů a nosorožíků zůstáváme dva dny, poté se přemisťujeme pod nejvyšší vrchol ostrova – Mt. Cinto. Cestou se zastavujeme u slavného kostelíka St. Michele De Murato, který je znám pramenem vody, kerá je prý blahodárná na potenci. Projíždíme úzkými soutěskami, kolem je jen spousta skal a borovic starých až 300 let.
Příjezdem do kempu pod Mt. Cintem začalo pršet, a tak tentokrát stany rozděláváme mnohem rychleji než posledně. Naštěstí to byla jen přeháňka a brzy se vyjasnilo. Z kempu jsme sledovali zasněžené vrcholky nejvyšších hor Korsiky, na ten nejvyšší z nich zítra polezou ti odvážnější z nás. Další den nás čeká soutěska Spelunga, kde můžeme pozorovat téměř panenskou přírodu kolem slavného Janovského mostu. Dalším městem, ketré navštívíme, bude Porto. Známe se stalo výcvikovým centrem francouzské legie. Je to neveliké město, které dokáže učarovat snad každému. Pravda, pláž je zde oblázková a kamínky pěkně pálí, avšak západ slunce, tzv. “krvavé ostrovy”, je tady nezapomenutelným zážitkem.
Nedaleko Porta se nachází žulová skalní oblast Callanches, součást UNESCO. Můžeme tu obdivovat kameny, které zvětráváním získaly pozoruhodné tvary, a kdo má jen trochu fantasii, dokáže si představit pod kameny snad cokoliv. Navštívíme také salaše Tolla a Manganellovy kaskády. Cestou na salaš, která byla bohužel zavřená, se kocháme krásami krajiny. V úmorném vedru nám pomáhá jen průzračně čistá vod kaskád, kde se osvěžil každý, kdo k nim došel. Dnes přespíme v kempu ve vesničce Tatone, a hned ráno vyrazíme vstříc rodišti Napoleona Bonaparta – hlavnímu městu Ajacciu. Tady to konečně opravdu žije. Krásné město plné možností, opravdu příjemná změna.
Posledním kempem, který na Korsice obydlíme na dva dny, je Propriano. Písečná pláž 300 m od stanů, co víc si přát. V Bonifaciu si užíváme projížďku loďkou kolem nádherných vysokých křídových útesů, na jejichž okrajích mají lidé postavené domy. Nasedáme na trajekt a jedeme na Sardinii. Chci podotknout, že v historii SLŠ jsme první třída, jež vkročila na tento italský ostrov. Je to tam tolik jiné než na Korsice, naše pracně naučené fráze z Francie tu neuplatníme, a tak spoleháme jen na anglickou konverzaci. Na tomto ostrově trávíme dva dny, a jsou to poslední dny, kdy si můžeme užít moře – bohužel je tu mnoho mořských ježků.
Naše putování končí, a tak se necháme převést nočním trajektem na pevninu, odkud už jen autobusem do Trutnova. Pokud vás zajímá, jak jsme se stravovali, mohu říci jen to, že konzerva se stala denní jistotou. Ale takový lunchmeat na “tisíc” způsobů není nic špatného… Speciální pochvalu si ovšem zaslouží každé ráno čerstvé bagety. Nezapoměli jsme navštívit zdejší restaurace a musím uznat, že gastronomie je tu výborná. Na úplný závěr bych ráda poděkovala všem profesorům, kteří se na našem zájezdu podíleli.
Vloženo do: Reportáže
